HISTORICKÉ INFORMACE OBDOBÍ PŘED OSAMOSTATNĚNÍM

V minulosti patřila větší část Dolních Datyň k obci Dolní Bludovice (Babí Hora, Hliníky, Střed, Sosnina) a druhá část, zvaná Losek, k obci Šenovu. Z toho důvodu jsou staré dějiny obce Dolní Datyně společné s dějinami Šenova a Dol. Bludovic. Na katastrální mapě obce Dolní Datyně z r. 1936 je obec zakreslena jako jeden celek včetně části Losek. Obec se osamostatnila r. 1864. Je pravděpodobné, že část obce zvaná Losek, která byla součástí Šenova, vznikla ve 14. až 15. století. První zmínka o Šenově je v listině pořízené okolo r. 1302 na rozkaz vratislavského biskupa Jindřicha řečeného z Vrbna, který nařídil, aby se sestavil seznam vesnic z celé diecéze, které jsou povinny odvádět biskupské desátky. Listinu pořídil arcikněz těšínský a v ní uvádí, mimo další vesnice (např. Wendryně, Guty, Hnojník, Domaslovice, Staré Město u Frýdku, Sedliště, Bartovice, Radvanice, Václavovice, Dobrá, Vratimov Bruzovice, obojí Suché, Dětmarovice, Orlová a další) i Šenov. V 18. století je část obce Losek patřící k Šenovu panstvím Skrbenských, v r. 1792 jej vlastní svobodný pán ze Sugaru.

Druhá, větší, část Dolních Datyň a to území hraničící s obcemi Dolními a Prostředními Bludovice, patřila k Dolním Bludovicím a vznikla patrně v téže době jako část Losek. Jako první z vlastníků obce Bludovice je znám pan Blud z Jičína, který s jistým Sobkem a Ondřejem Brusem a jinými jsou podepsáni na listině z r. 1297, kterou se těšínský kníže Měšek dohodl s olomouckým biskupem Dětřichem, že hranici mezi těšínským knížectvím a olomouckým biskupstvím bude tvořit řeka Ostravice. Do tehdejší obce Bludovice náležely Dolní, Horní a Prostřední Bludovice, Životice, Šumbark, Žermanice a větší část obce Dolních Datyň. V 17. stol. je také zmínka o Dolních Datyních v záznamech bludovické fary. V (19) je zmínka, že díl vsi Dolní Datyně naležel k Dolním Bludovicím již v r. 1577.

Dolní Datyně (Nider Datina) jsou již také zakresleny na "Nigriniho mapě" z r. 1724 (DUCATUS TESCHINENSIS IN SILESIASUPERIORE, MAPPA SPECIALIS), která je první mapou těšínského knížectví.

Druhá, větší, část Dolních Datyň a to území hraničící s obcemi Dolními a Prostředními Bludovice, patřila k Dolním Bludovicím a vznikla patrně v téže době jako část Losek. Jako první z vlastníků obce Bludovice je znám pan Blud z Jičína, který s jistým Sobkem a Ondřejem Brusem a jinými jsou podepsáni na listině z r. 1297, kterou se těšínský kníže Měšek dohodl s olomouckým biskupem Dětřichem, že hranici mezi těšínským knížectvím a olomouckým biskupstvím bude tvořit řeka Ostravice. Do tehdejší obce Bludovice náležely Dolní, Horní a Prostřední Bludovice, Životice, Šumbark, Žermanice a větší část obce Dolních Datyň. V 17. stol. je také zmínka o Dolních Datyních v záznamech bludovické fary. V (19) je zmínka, že díl vsi Dolní Datyně naležel k Dolním Bludovicím již v r. 1577.

Rozsah obce přináležející k Šenovu v r. 1981 je zřejmý ze seznamu poplatníků daně. Poplatníci daně obce Šenova - části "V Losku" v r. 1831, nyní součást Dolních Datyň, byli:

Ožana Vencel, zahradník, č. 59 Kělar Jan, zahradník, č. 68

Ožana Vencel, zahradník, č. 61 Ciz Andrys, zahradník, č. 69

Bednář Andrys, mlynář, č. 62 Košťal Andrys, zahradník, č. 70

Ožana Bernat, zahradník, č. 63 Brhaček Jan, zahradník, č. 71

Záruba František, zahradník, č. 64 Ryška Josef, zahradník, č. 72

Kožušník Bernat, zahradník, č. 65 Ošak Fantišek, zahradník, č. 73

Kožušník Jan, zahradník, č. 66 Knězek Matýs, malý chalupník, č. 74

Kašperlík Bernat, zahradník, č. 67 Brhaček Franz, chalupník, č. 75

Celkem 16 čísel poplatníků. Při porovnávání současných čísel domů s čísly uvedenými v tomto seznamu poplatníků je nutno vzít v úvahu, že současná čísla domů nemusí být na stejné lokalitě z důvodů, že po demolici starého stavení bylo jeho volné číslo přiděleno jinému domku právě dostavěnému a to někdy i v jiné části obce. Přesto je možno usuzovat na průběh hranice mezi části Losek. Šenov měl v této době 211 čísel domů.

Poznámka 1:

- fl. (zkratka pro floren = zlatý), od r. 1753 do r. 1857 se v Rakousku počítalo na t. zv. zlaté konvenční mince (zkratka zl.k.m., měl 60 kr., 1 kr. měl 2 hal. a 1 hal. 2 vídeňské feniky). Později jen zl. (zlatý), ten měl 16 kr. (krejcarů) a 1 kr. měl 2 hal. (haléře). 1 hal. měl 2 vídeňské feniky.

- Z obecního rozpočtu obce Šenov z r. 1831: roční plat rektora: 35 fl., roční plat posla: 49 fl., obecní hlídač: 13 fl, kostelní hlídač: 11 fl., truhla vojákovi co se zastřelil: 2 fl., roční plat fojta: 50 fl.

Poznámka 2:

- Zrniny se měřily na: čtvrtně (asi 6 l), věrtele (4 čtvrtně), měřice (60-70 l), korce (4 věrtele, cca 96 l), lukna (asi150 l).

- Poddaní se dělili dle množství půdy na: celé sedláky (30-40 jiter), třičtvrtěsedláky (24-26 jiter), půlsedláky (5-10 jiter), zahrdníky a chalupníky.

Poznámka 3:

- Babí Gurou byl nazýván celý svah mezi Dolní Datyňkou a hranicí s Dol. Bludovicemi táhnoucí se od hranice se Šenovem až k ulici Na Hlinikách. V současných mapách je takto označena jen malá plocha u ulice Na Hlinikách.

Od druhé poloviny 17.století byly součástí šenovského statku jak Horní, tak i Dolní Datyně (část Losek), někdy zvané "obojí " Datyně. Podle berních soupisů náleželo v létech 1723 - 1725 vrchnosti v obojích Datyních právo vařit pivo a pálit kořalku, dále 32 poddaných, z toho 19 sedláků a zahradníků a 13 domkařů. V Dolních ani Horních Datyních nebyl v té době vrchnostenský dvůr. Ten nebyl jen v pěti ze všech 64 panství drobné šlechty na Těšínsku, kde dvorové hospodářství bylo zavedeno. Posledním majitelem šenovského zámku, který stál v parku, kde má nyní sídlo městský úřad, byl hrabě Jindřich Larisch - Mönnich. Jeho rodu patřilo šenovské panství až do r. 1945. Zámek byl za první světové války devastován vojáky, kteří byli v něm ubytování, nejprve to byli, dle pamětníků, francouzští a italští vojáci, po nich české vojsko, které se účastnilo bojů o Těšínsko. Za pobytu vojáků byly v tehdejší tuhé zimě použity k topení dřevěné okenní rámy, veřeje a šindelová střecha, pak do něj zatékalo a tím byl zámek devastován. Larisch - Mönnichové neměli o objekt zájem, takže se v r. 1924 některé jeho zdi zřítily a v r. 1927 byl zbořen a materiál využit místními obyvateli při stavbě rodinných domků. Na kamenné desce stolu kolem erbu Skrbenských v "gotickém sále" šenovského zámku byl vyrytý nápis: Recte faciendo, neminem timeo (čině dobře, nikoho se nebojím).

Po bitvě Bělohorské se obec stala útočištěm exulantů bratrského vyznání. V době třicetileté války se i v Dolních Datyních s největší pravděpodobností usadili exulanti bratrského vyznání z Čech, kteří zde získali grunty s smísili se s původním obyvatelstvem. Později, když ve Slezsku zasahuje katolická protireformace, i na Dolní Datyně získává vliv katolická šlechta. Pro nedostatek katolických kněží jsou tito povolávání z Polska.

R 1805 pochodovala ruská a rakouská vojska přes Těšín na Moravu a procházela přes Bludovice. Dne 2. prosince se odehrála bitva "tří císařů" pod Slavkovem u Brna. Dne 3. prosince bylo u modlitebního domu v Bludovicích postaveno 5 vozů se střelným prachem. Zběhlí vojáci si zapálili oheň, aby se ohřáli, což způsobilo jeho explozi. Na prosbu pastora S. T. Barthelmussa a po intervencích paní Seeger, manželky držitele Bludovic, byly vozy s prachem odvezeny do Dolních Datyň. Následky války byly nedobré, po odchodu vojsk se šířily různé nakažlivé choroby a v některých domech vymřely celé rodiny. R. 1808 byla v oblasti epidemie neštovic na které v Bludovicích (včetně části Dol. Datyně ) zemřelo 94 osob. R. 1917 byl rokem neúrody a lidé trpěli hladem, roky 1822 až 1829 byly pokojné. V létech 1845-1848 panoval v celém Slezsku hlad, který byl způsoben neúrodou brambor, které následkem dlouhotrvajících dešťů hnily v zemi. Lidé jedli chléb z otrub, sena a kůry stromů a na následky této stravy hodně umírali.

R. 1765 bylo ztraceno Slezsko ve prospěch Pruska , české koruně zbylo jen Těšínsko a kousek bývalého Nisska. Rakouská vláda zavedla na Těšínsku do obecných škol jen jazyk český a německý. R. 1782 spojil Josef II. Slezsko s Moravou. Do r. 1848 se vyučovalo ve školách jen česky a německy, pak i polsky, ale polské učebnice byly vydány až v r. 1854. V r. 1847 bylo v obci 14 zahradníků, 11 velkodomkařů a 26 malodomkařů. Obec měla 52 domů a bylo evidováno 80 bytových stran z nichž 73 se živilo zemědělstvím, jen 2 řemeslnou výrobou a 5 si vedle práce v zemědělství přivydělávalo řemeslem. K obci přináleželo 378j. (rakouských jiter = jochů) půdy (jitro, dříve užívaná plošná míra; české zemské jitro bylo 0,285 ha, rakouské jitro = joch = 0.5755 ha, sáh čtvereční 1s▫ = 3,562 m²), z toho 272 orné, 25 luk, 23 pastvin, 37 lesů a 6 jochů zahrad. Zbytek půdy připadala na stavební parcely nebo neproduktivní půdu. Vedle obilnin se pěstovalo zelí a pohanka. Z dobytka chovali 81 krav, 17 kusů mladého hovězího, 67 prasat a starali se o 4 včelstva. Krátce před zrušením poddanství a roboty (na vídeňském sněmu 7.9.1848) patřily k šenovskému panství kromě Šenova Dolní Datyně, Horní Datyně, Václavovice a Bartovice.

Osamostatnění obce

Poněvadž obecní poplatky, které platili obyvatelé okrajové části Dolní Datyně nebyly využívány k jejich prospěchu (jako např. opravu cest), rozhodli se, že založí samostatnou obec. Nejvíce se o to přičinil Josef Pellar, bydlel v domku č. 29, který s deputací zdejších obyvatel předložil starostovi zemského sněmu v Těšíně žádost podepsanou všemi obyvateli. (J. Pellar po vzniku Československé republiky prodal usedlost rodině Galgonků a odstěhoval se do Polska).

Zemský sněm tuto žádost projednal 31. března 1864 a s platností od 21. června 1864 jmenoval Dolní Datyně jako samostatnou obec. (Horní Datyně, která byla osadou Václavovic, vznikla asi v téže době). Před tím byly t. zv. Velké Bludovice a z nich se oddělily jednotlivé obce (r. 1862 Horní a Prostřední Bludovice, 1864 Dolní Datyně, 1871 Životice, 1874 Šumbark).

Ottova encyklopedie uvádí, že v r. 1880 byla v Dolních Datyních škola, 373 obyvatel české národnosti a 85 polské národnosti, obec patřila pod hejtmanství v Č. Těšíně, pošta byla Bledovice Dolní. Tentýž pramen uvádí k Horním Datyním: okr. Frýdek, fara Vratimov, pošta Šenov, r. 1880 655 obyvatel (české národnosti), škola, dvůr a mlýn.

Zdroj informací:    www.mujweb.cz/mszop